Když jsem v úvodníku čísla pět psal, že reportáž z Murteru bude nejrozsáhlejším článkem v historii Echa i Terciazeenu, možná se někdo z vás smál. Od jisté doby se ale v Echu sliby plní a tady máte důkaz. Začneme ale vzpomínkami na minulou ŠvP, tedy ony Kujné Hoštice:

Střelské Hoštice

Kdo si přečetl Porgazeen číslo nevímkolik, dozvěděl se, že nejlepším možným zprostředkováním zážitků ze školy v přírodě je deník. S tímto tvrzením nelze než souhlasit, a tak vám tu předkládám svůj autentický deník z akce Střelské Hoštice.

ÚTERÝ: Dělali jsme barvu z mrkve a listí, dlouho potom jsme hráli pingpong. Jídlo je opravdu dobré. Byli jsme na dvou vycházkách - nejdřív s Veverkovou, pak s Jirmanem. Objevili jsme též podkrovní hernu, bojujeme tam s primány. Večer jsme byli na kaligrafii s Ogawou, dlouho mluvil, pak se i malovalo. Bavilo by mě to víc, kdybych neměl děravé ponožky. Večer jsme zkoušeli, kdo vydrží alespoň deset minut mlčet, nikdo ale nevydržel ani pět vteřin.

SOBOTA: Projekt byl tentokrát o léčivech, určovali jsme kyselinu acetylsalyciliovou a vitamín C. Nejlepší ale bylo odpoledne - nejprve s komunistickou televizí (obzvláště vypečené byly reklamy), potom se snad dokonalým filmem Život Briana od Monty Pythonů. Kdo slyšel jméno Pyjus Čůrus, ví o co šlo (Always look on bright side of life...).

- Fořtíková uspořádala exkurzi do kravína

Tímto tedy slavnostně končím sekci věnovanou ŠvP a zanechá vás ve vzpomínkách na tuto báječnou akci. Tak příště zase na Murteru!

0:45 Jdu spát, beachvolejbal mě moc nebere.

pátek 22.9. 9:30 Ráno byl podobně hektické jako večer, nejdřív jsme dávali dohromady peníze (stejně jsme ráno museli vybrat, abych měl na výlety), pak jsme se kvůli netekoucí vodě nemohli vypravit. Myslel jsem, že moje taška + spacák bude největší zavazadlo, ale dopadlo to úplně opačně.

Nikoho jako by odjezd do Chorvatska nezajímal, profesoři učí jako obvykle, studenti paří o přestávkách Dooma 2, jediný Jirix si dává spicha s matkou - podobně jako já z finančních důvodů.

Už vím o prvních věcech, které jsem zapomněl. Jednak věci na pátek do školy, což by ani tak nevadilo, horší už je to s Magicy. Rubikovku snad koupíme s Jirixem v papírnictví. Zatím píšu deník docela často, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

12:00 Konečně i Plecháček odešel za svými četnými starostmi spojenými s odjezdem a my máme po obědě - zapomněl jsem si totiž lístek - půlhodinu klidné pařby a hudby. Je to tu fakt moc fajn, ani se mi nechce odjíždět. Vitus si připravuje postavu pro DrD, Martus pouští "All you need is love" a Marek s Tobiášem se vztekají u Lamborghini America Challenge (Jirix očumuje). Mimochodem - tu rubikovku jsme nesehnali...

20:30 Cesta je čím dál tím veselejší. V osm se sice Martus zahalil do deky a distancoval se od nás s tím, že bude spát. Když jsme se ale začali bavit se Šárkou, ožil. Teď tu svítí světlo (takže můžu psát), občas prohodím slovo se Šárkou nebo Jiříkem, Klára do toho hraje na kytaru a Slávek na flétnu. Vitus je posedlý zapisováním hlášek.

sobota 23.9.; 5:00 (čas pouze odhadem) Prostě a jednoduše: ze zaslouženého, tvrdého a poctivého spánku nás neprobudilo nic víc, než jen další čůrací zastávka. Už jsme v Chorvatsku.

6:45 Dobře jsem se prospal, ostatně jako celý zbytek autobusu. Probudila mě až další zastávka, tentokrát se potřeba konala jaksi "v terénu". Kolem nás už typická chorvatská přímořská krajina, právě teď projíždíme městem, které poničila válka. Smutný pohled.

Nemáme tu jídlo, Martus a Vitus hladoví, já systematicky likviduji zásoby sušenek.

11:00 Bitva o stan, která naprosto popřela zdravý rozum (a o které bych mohl napsat několik smutných úvah), skončila naším vítězstvím, ovšem s pomocí profesorů. Jak všichni potvrdí, měl jsem nervy úplně v <censored>, ale většina lidí byla stejného mínění jako já.

12:30 Koupali jsme se v moři (z usů jen já, jelikož Martus po otestování teploty vody zbaběle zdrhnul). Povídal jsem si nejdřív s Kristinou, pak s Markétou, Přibík lovil z vody Jitku a terciáni, kteří se chtěli skrýt do stanů, byli odhaleni a museli zpět na pláž.

neděle 24.9.; 7:15 Máme ve stanu užitečné díry, zjistili jsme - k naší velké nelibosti - že je záchod pekelně daleko. Večer jsme svítili lednicí do chvíle, než byla p. prof. Volákem vyměněna žárovka.

Ráno jsme se probudili svorně těsně před budíčkem, kdy nám pan profesor oznámil, že se snídaně posouvá JEŠTĚ o čtvrt hodiny dopředu, tedy na půl osmou. Moře je ještě o něco krásnější než večer. Nejsou tu mraky, takže by mohlo být pěkně.

8:00 Snídaně byla hororem. Nejdřív nepřivezli chleba, takže jsme v jídelně přečkali jen o jogurtu nájezd druhé skupiny (jen s notnou dávkou štěstí). Pak se na ten slavný chleba ani nedalo pořádně namazat máslo! Sraz na projekt máme v 8:30.

17:30 Odpolední program byl veselý. V záhlaví měl: "Výlet, koupání, fotbal". Ve skutečnosti jsme se v neskutečném vedru plahočili podél pobřeží do Tisny, abychom zjistili, že nás na jedno fotbalové hřiště nepustí a na druhém hraje třicetičlenná skupina Chorvatů. Tak jsme vybrakovali zmrzlinářský stánek, Petr Onufer zhodnotil prodavačky a šlo se zpátky do kempu.

Někteří navrhli, že teď, když už konečně přešlo vedro a začal nás ofukovat "mírný" větřík, bychom se mohli vykoupat. Kupodivu se tento sebevražedný nápad ujal a kupodivu se i všichni s výjimkou Dobrovoda vykoupali. Jediným štěstím instruktorů bylo, že nikdo neumřel na podchlazení, omrzliny a podobné neduhy.

Následovala hromadná výprava na záchod.

Jirix se učí Basic a dělá docela pokroky - právě se pokouší zajistit plynulý pohyb kružnice po obrazovce. Programovat se znovu začal učit i Vitus. Třeba zase obnovíme Okosoft...

19:30 Na večeři jsme postupně šli čtyřikrát: v šest, v půl sedmé, ve tři čtvrtě a v sedm. Napočtvrté jsme se konečně dočkali, ale jen vyblité kuchyňské bramborové kaše a nepoživatelné sekané, o hovnové polívce ani nemluvě.

Teď jsem málem ohluchl z číhosi halasení ("Tobík to je gej, do držky mu dej!"), evidentně se opět rozjela olivová válka na plné pecky.

Jinak Jiříka svádí Sandra a její vysokým hlasem zvolané "Jiřííku!" mě stále hučí v hlavě.

pondělí 25.9.; 8:00 Večer byl tradičně veselý, jeden vtip za druhým. Jiřík hledal svoje jídlo, Dobrovod své programy, já své knihy a ani ostatní nebyli moc v klidu. Spát jsme šli ale kupodivu brzy, asi v půl desáté.

Ráno jsme se vzbudili opět před budíčkem, znovu mě bolí záda a chce se mi ještě spát. Snad jen o poznání kvalitnější snídaně (kupovaná (chápej dobrá) vánočka + kakao) mě dokázala probrat.

Večer jsme si dlouho povídali na zídce nad mořem (já, Markéta, Dobrovod, zezačátku i Vitus), dozvěděl jsem se hodně novinek, ale rozhodně to nebyl "drbací" večer.

Zjistil jsem, jak málo času mi zbývá na přemýšlení a rozjímání, proto se teď jdu posadit na zídku a pozorovat ranní moře. Ráno je totiž doba, kdy je nejkrásnější.

11:45 Dopolední projekt mě zase docela bavil, vypisoval jsem si tentokrát podrobnosti a zajímavosti o Vasco da Gamovi a Bartolomeu Diasovi, trochu i Pedro Alvaresi Cabralovi. Vitus kreslil mapky, což ho bavilo daleko víc než včerejšek, Martus se flákal (což ho také bavilo), Matěj Čuchna poslouchal walkmana a požíral čipsy, ostatní tak nějak pracovali (více či méně).

Asi v půl jedenácté jsme si skočili na čtvrt hodiny do moře, což bylo hodně příjemné osvěžení.

Vedro později evidentně začalo působit, jak jinak si vysvětlit dialog: "Chtěl by ses jmenovat Matěj ČUCHNA?" "Ne, ale je mi děsný vedro."

Na konci projektu těsně před obědem si ještě někteří (v čele s Jožinem), pak jsme se uklidili do stanu.

Dneska není takové vedro, takže je docela příjemně. Jdu přemítat na zídku (takhle se rodily úvahy do Terciazeenu).

K obědu byly brambory a lečo. Všichni kromě Martuse se nakonec přinutili ten talíř vyjíst, já použil sugestivní metody, jejíž podstatu představovalo přemýšlení nad osudem námořníků Vasco da Gamy, kteří museli jíst voskové svíce a ptačí kůže.

14:15 Polední klid proběhl ve znamení všeobecné lenosti. Já se válel a četl podruhé Hru o trůny. Dobrovod a Jiřík psali své programy, Martus s Vitusem skákali do vody. Polovina lidí z kvarty nedostala svačinu, protože zapomněli, že se rozdává ve dvě (vydělal na tom náš stan - to byly večer orgie!).

18:30 Odpolední program byl výlet na Murter, a to s koupáním. Instruktory byli Petr Onufer a Petr Šrámek. Když se podařilo vybrat peníze na převoz, vyrazila první skupina "šťastlivců" na obstarožním motorovém člunu přes průliv. Asi uprostřed se porouchal motor, takže se museli pomocí pádel vrátit zpět a motor vyměnit. Ale nakonec jsme se přeplavili.

Cestou zpět uchvátily primány naše hlášky jako: "Martus, ty máš zavirovanej snad i větrák!" nebo "One-half prostě náhodně smazal pár desítek stránek znaků v databázi virů AVGčka, které obsahují informace o dvou tisících druzích tohoto viru." Také jsme zjistili, že 386 zvládne narozdíl od Pentia III zjistit podmínky, za kterých se 1 může rovnat 2. Třeba si ty primány taky ochočíme...

Sekundánky by nejraději Tomuse utopily, protože s hrůzou zjistily, že jakákoli jejich hláška může být použita proti nim v Echu. Spolu jsme pozorně sledovali vskutku ZAJÍMAVÝ styl potápění Filipa Domince, který neměl daleko k tomu, aby si zarazil ježka do hlavy.

19:30 Večeře: hustá, výkal-like omáčka a nechutné hovězí maso. Jediným plusem bylo neomezené množství chleba, já si kupříkladu nakradl pět krajíců.

Po večeři Martus přemítal nad způsoby, jak uchladit přetaktovaný procesor umístěním do lednice, Vitusovi vysvětlil, že přetaktuje pouhým rozmlácením a znovusložením počítače do správné polohy.

Mimochodem, už druhým dnem nejíme spořádaně u stolů, ale na schodech poblíž jídelny.

nes jsme tam přesvědčovali primána, aby i s jídlem skočil za 100 kvartánských bodů do vody, ale asi vytušil (správně), že jeden kvartánský bod = 1 facka na konci roku, tudíž neskočil.

Zjistil jsem, že Vitus je mi myšlením skoro blíž než Martus, Dobrovod se ukazuje v lepším světle. Mám smutnou náladu. Ani psát veselé hlášky do deníku už mě nebaví tak jako dřív.

Vede se řeč o špecích a Jirixově geniální rýmě, z toho se rozhovor stočil na poněkud perveznější témata. Věděli jste například, že se Dobrovod nenakopne do <censored>?

21:30 Martus a Dobrovod si s hurónským pokřikem hrají na Toma and Jerryho, ostatní se buďto neskutečně chechtají (já) nebo méně neskutečně ptají, zda tihle dva skutečně patří do řad kvartánů.

Mezitím nám Marek svléká stan, rozšířil tak především díry, které už předtím "zpracovali" Jirix s Dobrovodem a Martusem. Číst si v téhle atmosféře evidentně nemá cenu.

úterý 26.9.; 7:15 Jiřík spí mimo kukaň uprostřed, jelikož jsme zjistili, že máme jednu matraci navíc. Ráno jsme vstávali výjimečně o něco později, probudil nás až obcházející p. prof. Rufer.

Jiřík zřejmě v noci náměsíčně přechází ke stolu, čte si a mačká můj deník, jak jinak si vysvětlit jeho neočekávané přesuny a pomačkání.

8:00 Na snídani se naplnily mé nejhorší noční můry - byl totiž párek. Hlad ale dělá s člověkem divy, takže jsem s velkým sebezapřením jeden snědl a druhý daroval Martusovi. Po dlouhé době jsme nejedli jako bezdomovci, nýbrž spořádaně u stolu.

Septimáni pod vedením Cyrila Hirsche nacvičují "bojové umění" na břehu moře. Stále ještě mi úplně nevyschly boty, ve kterých jsem včera plaval.

11:30 Na dopoledním projektu jsem velmi rychle dodělal Cabrala a několik objevitelů Indonésie, pak jsme se s Vitusem mořili nad mapou a zakreslovali cesty asi patnácti portugalských mořeplavců. O přestávce jsme se vykoupali a dospěli k názoru, že nikdo z nás neumí skočit správnou šipku.

Po přestávce jsem si četl o objevování vnitrozemí Afriky, Martus se flákal a kibicoval do řemesla lovícím Přibíkovcům, pak dostal objevování pólů. Jiřík s Dobrovodem nafasovali Francouze a Vitus kreslil pro sekundána mapku Austrálie (moc se mu povedla).

Jirix a Vitus se stále nevzdávají programovací vášně, už ale nepostupují tak rychle.

Pak se z mola ozvala hláška "On si prostě skočí šipku, nečumí, a napálí mi to do koulí!" a Fantys musel vstát a učinit konec bezuzdnému shazování do vody. Vzhledem k tomu, že na molu bylo rozhodně víc lidí, než je povolený počet, přičemž to nevypadalo, že by jej chtěli v nejbližší době opustit, odešli jsme s Martusem "domů" do stanu.

18:30 Na odpolední program se naše pětice vydala na výlet s p. prof. Jirmanem, a to v počasí, které sám pan profesor označil jako "To je dneska ale spešl vedro.". Byla tam pouze naše pětice, a tak měl výlet správnou, pohodovou atmosféru.

Nejdřív jsme vyrazili do Tisna, cestou Martus šrotil poslední algoritmus pro složení Rubikovy kostky, Jiřík se mořil s programováním hlavního menu, což mu moc nešlo, ostatní se bavili po svém.

Konečně na správné cestě ke kostelu (v podstatě kamenité schody do příšerného krpálu) jsme pozorovali hned několik hnědých kudlanek nábožných. S o to větší pečlivostí jsem se pak koukal pod nohy...

Cestu do kempu poznamenalo Martusovo (ze začátku) a následně i Dobrovodovo a Jiříkovo (ke konci) vyzpěvování (s)hitu "Everbody come back, go back" (znáte z televizní reklamy).

středa 27.9.; 7:15 Večer jsem usnul rychle, pouze mě rozzlobila Jiříkova protikočičí opatření, která se ve chvíli, kdy se mi chtělo na záchod, ukázala být až nebezpečně protilidská.

Ráno se všichni vzbudili už v půl sedmé (lépe řečeno vzbudil se jeden a probudil všechny ostatní) a začali okamžitě kecat a skládat Rubikovu kostku, zatímco já s Dobrovodem jsme jim nadávali, ježto jsme chtěli spát.

11:20 Na projektu jsem se dost flákal, nakonec jsme všichni přemýšleli nad závěrečným představením našeho projektu. Asi to bude dost sranda, když se to ovšem povede... Například všichni kromě mě časem skončí ve vodě, nikdo nepřežije, a to vše ve jménu církve.

14:15 K obědu bylo celkem dobré kuřecí stehno (santusáckého způsobu jídla jsme se definitivně vzdali...) O poledním klidu se tradičně skládala rubikovka, já se bavil čtením a Martus dokonale ohnul stanovou tyč do tvaru lidské páteře (dvojí esovité prohnutí...).

19:15 Večeře byla výborná: guláš s knedlíkem a cibulky dle libosti (ačkoli na mě kuchařka koukala dost divně, když jsem si dával pátou lžíci). Na naší oblíbené zídce je moc lidí, což zrovna nevítám. Snad se časem najde i jiné romantické místo...

21:30 Markéta tentokrát na povídání moc nebyla, takže jsme o existenci Boha, UFO, definici lásky a podobných otázkách debatovali s Martusem a Vitusem. Chvíli jsme také sledovali plážový volejbal, který ale nedosahoval skvělé úrovně včerejšího.

čtvrtek 28.9.; 7:15 Dneska je absolutně líný den, vůbec jsme se nemohli probrat a dokopat se na snídani. Nakonec jsme se ale přeci jen vyburcovali, ostatně jinak byste tohle ani nemohli číst.

8:00 K snídani byla pomazánka, která zřejmě vznikla smíšením včerejší vajíčkovky, pilin a zbytků okurek od včerejška. Přes to všechno byla vcelku "žratelná" a hlad - jak se říká - je nejlepší kuchař, takže jsem opět snědl pět chlebů (hrdinský výkon, který si zaslouží opěvovat v básních a baladách...).

Máme už přibližný scénář našeho divadla, z nedostatku času se ale bude cvičit až zítra.

Cestu zpět ozdobil Marek svým vyzpěvováním, které by asi nejlépe charakterizovalo slovní spojení "vyblitý skřehot".

K obědu byly špagety, kupodivu nerozvařené a "zdravé", takže jsem poprvé (a - žel bohu - i naposled) vyzkoušel možnost nášupu. Fungovalo to!

V Jezeře jsme otrhali mandlovník, který jsme předtím objevili na výletě s Jirmanem, pak jsem ale učinil objevné zjištění, že když se natrhané mandle vydělí dvěma, není jich až zas tolik, takže jsme strom otrhali ještě jednou po cestě zpátky. Cestou zpět jsme potkali koupající se Lucku a několik dalších lidí, které se nám nakonec podařilo osomrovat o deset lip (měli jsme totiž přesně 8.90, což na tři kopečky zmrzliny nestačilo).

19:00 Po obědě jsme nacvičovali naše divadlo, ale vítr zabránil všemu našemu snažení, tudíž jsme jej museli zrušit. Nebylo nás slyšet - to za prvé. Za druhé - všechny vtipné hlášky jsme postupně z technických důvodů (příliš málo času, velké vlny) museli "vystřihnout" a divadlo pak působilo trapně.

Večerní program začal focením (později následovala dražba fotografie, kterou získal p. prof. Přibík, když nabídl tři chcípáky, alias cípaly - druh ryby), pak cosi předváděl Klaus, ale viděl jsem doslova <censored>.

Další, kdo nebyl slyšet ani pořádně vidět, byl projekt p. prof. Valáška, který se prezentoval básněmi na poctu Viktora Dyka, mrtvého básníka. Když jsem si je pak četl, byly některé z nich docela vydařené.

Fantys a Rufer se inspirovali Ringo Starrem a představili přeložené písně Message in the Bottle (Zpráva v láhvi) a Octopus´s garden. Následovalo počasíčko, zase jsem moc neviděl, to se ale změnilo při další scénce, kterou bylo divadlo ve staroslověnštině projektu p. prof. Rolečka. Bylo vtipné, nápadité a patřilo k vrcholům odpoledne.

Dále cyklisté ve scénce Výlet přesvědčili, proč je důležité vždy na kole nosit přilbu (taktéž dosti podařené) a pak už přišel podle mě absolutní vrchol večera: projekt p. prof. Jirmana, který nejprve svérázně pojal iniciační rituál a pak se zabýval lykantropií a vyhledával lykantropické prvky v klasické pohádce o Červené Karkulce (tu hrál Ondřej Dobiáš :-)).

Na nábřeží jste dále mohli ochutnat ryby a chobotnice, které vylovili Přibíkovci, nabarvit si tričko u Fořtíkové a vytvořit si barevný nápis pomocí modré skalice a několika dalších solí. Tady jsme se také prezentovali i my svými mapami - ale nebylo to nijak úžasné...

sobota 30.9.; 8:00 K snídani byla počtvrté nastavovaná pomazánka, tentokrát ovšem s nějakou paštikou nebo mletým masem, bůhví. Tak jsem si alespoň nakradl sedm chlebů, abych cestou nehladověl. Zatím ale postrádám obal na spacák, podařilo se mi ale nrvat jej do tašky, takže to nebude tak zlé.

15:30 Balení a úklid proběhl ve větší pohodě, než by se mohlo zdát, už jsem si myslel, že budeme touhle dobou na cestě, bohužel někdo udělal bordel ve svačinách, takže jich asi třičet chybělo (a stále chybí - třeba já ještě nemám...). jediný, kdo se stále směje je pí. prof. Kusáková.

15:45 Spása! Přišel mesiáš Arnot a rozdal chybějící svačiny. Tak snad už konečně vyjedeme.

21:00 Pomoc! Žiju v blitkách! Vitusovi totiž bylo špatně a jaksi neslyšně se vyblil na zem, což jsem zjistil až masitým dupnutím do jeho zvratků. Následně mu nestačil jeden hadr na utření, takže jsem si nemohl celou dobu položit nohy na zem. A to ani nemluvím o smradu. Chci ven!

neděle 1.10.; 8:00 Dorazili jsme! O dvě hodiny dřív, než bylo v plánu. Novinky z olympiády nejsou zrovna příznivé, stejně jako ze zasedání MMF. No co, to se přežije. Jiřík se pořád bojí, jestli mu nerozflákali barák. Ale hlavně že jsme doma!

Španělé nasedají na raft

Kapitán: Posádko! Byla vám svěřena důvěra křesťanského lidu a katolického krále! Naším cílem jsou nová území, bohatství, kterými oplývají, nové zdroje surovin (především zlata) a země vhodné pro kolonizaci. Nesmíte zklamat! Dokážete to?

posádka jednohlasně: Ano, kapitáne!

loď vyplouvá, námořníci popíjejí rum, zpívají "Já mám kocábku náram- náram- náram-..."

kapitán se rozhlíží, diriguje zpěv posádky, zapisuje do deníku, zkouší vítr

muž 1: Ale vždyť žádné nemáme, kapitáne!

kapitán se otáčí a uvědomuje si nedostatky raftu. Bezmocně praští rukou o příď

po první otočce: posádka ztichne, kapitán si ještě chvilku notuje, pak se s tázavým výrazem ve tváři obrátí

muž 1: Kapitáne! Došel toaletní papír? Co máme dělat?

kapitán: Tak zatím serte do moře. Až najdeme zemi, tak-

muž 2: Kapitáne! (škyt) Došel rum!

muž 3: Kapitáne! Došly mi baterky do walkmana! Nemáte nabíječku?

muž 4: Kapitáne! Docházejí zásoby svíček a ptačích kůží! Budeme muset jíst JÍDLO!!!

kormidelník: Kapitáne! Zatéká do lodi!

muž 1: pokládá kapitánovi veslo pod krk Chceme to už otočit. Nechceme tu CHCÍPNOUT, rozumíš!!! Tohle je vzpoura!

kapitán: Ale, ale... dejte mi... ještě trochu času, týden... dobře, den... podívejte, támhle letí racek! Země už nebude daleko!

muž 1: Na to ti tak skočíme! Otoč to a hned!

muž 4: Země! Země na obzoru!

všichni se objímají, radují se a zpívají

kapitán: přistaneme támhle (ukazuje na molo)

Španělé přistávají, vystupuje kapitán s křížem, vystoupí vpřed, políbí zemi

kapitán: Zabírám tuto zemi, zlatem a strdím oplývající, ve jménu Boha, pro Ferdinanda Aragonského, španělského krále!

staví kříž ke kameni na molu, Španělé si všimnou domorodců, chvíli posunkují, až někdo popadne kámen uprostřed ohniště, kolem kterého domorodci sedí, vyskočí a vykřikne: Zlato! Zlato!

Začíná bitka, než se ale stačí pořádně rozhořet boj, odbíhá kapitán k divákům

profesor: Ano.

kapitán běží ke ztuhlému davu a dává pokyn. Španělé a domorodci bojují, nakonec skončí ve vodě všichni kromě kapitána. Ten shrabuje zlato, jásá, ale postupně vylézejí zpět na molo Španělé a vždy ten, kdo právě vylezl zavraždí ty, kdo už na molu jsou, až zbyde jeden poslední. Ten jásá, tancuje se zlatem, zuřivě kopne do kříže, ale pak po něm uklouzne a zahučí i se zlatem do vody.